Historie

Sauna je finské slovo, označující „dům s možností lázně, pro kterou  je vzduch ohřívací pecí“. Tato definice je stará přes tři sta let, a přece je stále výstižná. Slovem sauna se dnes označuje nejen objekt, ale i vlastní procedura.

Zmínky o horkovzdušných lázních však najdeme nejen v historii severu, ale i v historii jiných národů jako třeba Řeků, Římanů, Turků, Arabů, ale i Aztéků. Tak např. o lázních Skythů na severním břehu Černého moře píše řecký historik Herodotos (484 až 425 př. n. l.) takto: „Skythové se nikdy nemyjí, pouze občas vstupují do stanů houněmi krytých a se zapáleným ohništěm. Když jsou kameny rozpáleny, vylévají vodu a házejí ještě konopné semeno, takže v páře a kouři konopném se koupají a omamují.“

Finská sauna, která dala tomuto zařízení název a světovou proslulost, prošla určitým vývojem. Vyznačuje se horkým suchým vzduchem, postup a způsob jejího užívání však nezaznamenal po několik století podstatnější změny.

První konkrétní zprávy o finských saunách k nám přišly až ve třicátých letech minulého století. V roce 1936 postavil v letním táboře v Borovci u Štěpánova doc. František Vojta pravděpodobně první saunu u nás. Další sauna (ještě kouřová) vznikla ve výcvikovém tělovýchovném středisku v Třeboni v roce 1938. Podle tohoto vzoru vznikaly sauny na mnoha dalších místech, ale sloužily především sportovním klubům. V roce 1946 vznikla první veřejná sauna v Brně – Pisárkách.